Každá skupina si vezme jednu barvu pastelky nebo fixy. Tuto metodu můžete použít kdykoliv, v jakémkoliv předmětu a tématu. Já zvolila opakování lidského těla v devátém ročníku přírodovědného semináře. Skupiny jsem rozdělila po 3 žácích, ale samozřejmě záleží, kolik žáků máte ve třídě. Vytvořila jsem 6 stanovišť. Na každém stanovišti čekal model části lidského těla: mozek, plíce, srdce, oko, zuby a žaludek. První skupina měla za úkol napsat název části těla a vymyslet co nejvíce pojmů a údajů, které se k této části vážou, no to má skupina 5 minut. Po pěti minutách se skupina i se svojí barvou (bez modelu a papíru) přesunula na další stanoviště, tam opět pět minut psala co nejvíce pojmů k další části těla, ale už se pojmy nesměly opakovat, takže nejdříve přečíst, pak psát. Takto to šlo dál, až se všechny skupiny vystřídaly u všech stanovišť. 5 x 6 je 30, takže nám zbylo ještě 10 minut na reflexi (5 minut bylo na začátku na vysvětlení). Zhodnotili své, a znalosti ostatních spolužáků z osmého ročníku. Dopadlo to dobře. Tato metoda by dala využít naopak i na začátek učiva, co všechno už o daném tématu ví, kde navázat, jak pokračovat. Podporujeme tím spolupráci, lehkou soutěživost, pracují všichni, nikdo se neveze. Můžou se striktně rozdat role: zapisovatel, hlídač času a opakujících se slov „korektor“, vědátor, který kontroluje pojmy, to je na každém z Vás.

Osobně mám ráda aktivity, u kterých pracují všichni, nikdo není pasivní, a hlavně si nikdo nepřijde jako outsider, že něco neví, nebo neumí.